Kontext a řada
Vivid Audio B1 je vlajkovou lodí historicky první řady britsko-jihoafrického výrobce Vivid Audio a zároveň modelem, který firmu na trhu hi-end reprosoustav definitivně etabloval. Byl to první produkt Vivid Audio, poprvé předvedený na londýnské výstavě v roce 2004, na americký trh dorazil na CES 2006. Za jeho vývojem stojí konstruktér Laurence "Dic" Dickie, bývalý designér B&W odpovědný za původní reprosoustavu Nautilus, což vysvětluje příbuznost filozofie zúžených, exponenciálně tvarovaných tubusů za jednotlivými měniči. B1 dnes patří mezi tzv. "legacy" modely výrobce – v aktuální nabídce jej nahradila řada Kaya, konkrétně model Kaya 45, nicméně B1 zůstává v sekundárním trhu velmi žádaným referenčním kouskem pro svou jedinečnou konstrukci a zvukový charakter.
Technické řešení
Jde o třapůlpásmovou, bassreflexovou stojanovou soustavu, jejíž tvar není estetickým gestem, ale přímým důsledkem akustické optimalizace. Měniče se zmenšují směrem k vyšším kmitočtům, protože s klesající vlnovou délkou klesá i optimální velikost baffle desky, na které je měnič uchycen – proto se skříň B1 zužuje směrem nahoru a symetricky i pod basovým měničem. Použité měniče jsou výhradně hliníkové: 26mm výškový D26, 50mm středový D50 a dva 158mm basové C125, přičemž jeden basový měnič je umístěn na přední a druhý na zadní straně skříně a jsou vzájemně mechanicky propojeny šroubovacím napínacím mechanismem kvůli vzájemnému vyrušení reakčních sil. Za každým měničem se skrývá Dickieho patentovaná technologie exponenciálně se zužujících tubusů, která eliminuje destruktivní rezonance a odrazy uvnitř skříně. Dělicí kmitočty jsou nastaveny na 100 Hz, 900 Hz a 4 kHz, přenos pak sahá od 39 Hz do 41 kHz (±2 dB). Citlivost činí 89 dB/2,83 V/m při nominální impedanci 4 ohmy, harmonické zkreslení druhého a třetího řádu nepřesahuje 0,5 % v celém pracovním rozsahu a maximální příkon je 300 W. Vnitřní objem skříně je 44 litrů, hmotnost jednoho kusu 38,2 kg, dostupné jsou lakované automobilové metalické odstíny Graphite, Oyster, Sahara, Pearl a Copper.
Zvukový a uživatelský charakter
Recenzenti se prakticky shodují na jedné vlastnosti – naprosté absenci skříňového zabarvení. Jeden z testerů popsal, že při poslechu z ideálního místa bylo zřejmé, že zvuk vychází přímo z měničů bez jakýchkoliv rezonancí ozvučnice. Navzdory nízké impedanci se B1 jeví jako poměrně snadno buditelná zátěž, přesto profituje z kvalitní elektroniky – zvuk je extrémně rozlišující a odhalí i nedostatky nahrávky či zesilovače. Prostorové podání patří k největším přednostem: v přímém srovnání s konkurencí B1 předčil jiný referenční model v šířce a hloubce jevištně vykresleného obrazu. Ovládání je u pasivní reprosoustavy minimalistické – nastavení je otázkou umístění v prostoru a volby vhodného zesilovače, ideálně s hladším, "sladším" tónovým vyvážením, protože vyšší výstupní impedance lampových zesilovačů může zvýraznit už tak živý charakter výšek.
Pro koho se hodí
Vivid Audio B1 je určen zkušenému audiofilovi, který hledá stojanovou soustavu s monitorovou přesností, ale bez kompromisů v basové síle a dynamice. Díky kompaktnějším rozměrům oproti modelům řady Giya se hodí do menších až středních poslechových místností, kde plně vynikne jeho schopnost vykreslit široké a hluboké zvukové pole. Ocení jej především milovníci akustické a klasické hudby, kde hraje roli barevná věrnost středů a výšek, ale i posluchači nároční na detail a transparentnost napříč žánry. Vzhledem k nižší impedanci a citlivosti je vhodné párovat B1 s výkonově dostatečně dimenzovaným zesilovačem střední až vyšší třídy.
Co říkají recenze
Recenze z magazínu Stereophile chválí B1 za mimořádnou neutralitu a rozlišení ve středech a výškách, přičemž "v resolution and detail in those mid- and upper ranges, every other" reprosoustava zaostávala – tuto myšlenku ovšem recenzent SoundStage vyjádřil tak, že středopásmová a vysokofrekvenční neutralita, transparentnost a rafinovanost B1 jsou v dané cenové kategorii bezkonkurenční. Na druhou stranu Stereophile upozorňuje na poněkud výraznější, "živější" tónové vyvážení výšek, které se s méně vhodnou elektronikou nebo s agresivněji nahranými orchestrálními snímky může projevit jako mírně křiklavé, a doporučuje proto párování s hladšími zesilovači. Měření navíc odhalila anomálie v basovém pásmu způsobené rozestupem obou basových měničů, které vedou k propadu v přenosu kolem 200–300 Hz – jde ale o typický kompromis konstrukce s protilehlými budiči, nikoli o zásadní vadu.
